Ošklivá a těžká aneb první magnum z Bavorska nese jméno Werder 1869

              

Něco z historie

Bavorská pistole Werder M 1869  je  na první pohled opravdu velice nevzhledný kus kovu a dřeva. V roce 1867 vyučený zámečník Johann Ludwig Werder nabídl svůj blokový systém Královské bavorské zkušební komisi pro ruční palné zbraně. Ta ho opravdu již 18. dubna 1869  nejvyšším výnosem krále Ludvíka II.  zavedena do výzbroje bavorské armády pro pušky, karabiny a pistole.

             

Karabina i pistole má zcela stejné tělo s blokovým závěrem a také  náboj byl do obou zbraní stejný. Je tedy jasné, odkud pistole dostal do vínku svoji humpoláckou podobu. Nicméně pistole i karabina se za Německo-Francouské války poměrně osvědčili. Vojáci vykazovali velice rychlou schopnost nabíjet zbraň a brzy jim došla munice :-) Náboj z karabiny byl prý v pistoli  zbytečně výkonný , naopak pro karabiny zase příliš slabý.

                 

Konstrukce zbraně

Pistole  Werder má sklopný závěr, k jehož otevření slouží páčka v přední části lučíku (většina lidí se domnívá, že jde o napínáček). Po jejím stlačení směrem vpřed dojde ke sklopení závěru a automatickému vyhození vystřelené nábojnice.  Zavření závěru po vložení nového náboje dojde  napnutím kohoutu do zadní polohy. Pokud je  kohout v napnuté poloze, není možné závěr otevřít. Poměrně koplikovaná konstrukce celého mechanizmu dodává pistoli velice zajímavý a monstrózní vzhled. Vše ovšem  funguje velice spolehlivě a přesně.

Střelba

Střelba z této pistole je přímo vyjmečný zážitek. 2,5 Gramu prachu v nábojnici spolu s poměrně těžkou střelou udělí střelci nemalou dávku zpětného rázu. Díky velké hmotnosti zbraně je však možná střelba i z jedné ruky, doporučuji však držení obouruč. Podle dobových údajů vážila střela náboje 11.5x35R 339 grs (21,3 g) a rychlost střely kolem 350 m/s. To představuje opravdu obludnou energi na ústí přes 1300 J. Pro představu náboj 9mm luger má energii kolem 450J, 357 magnum 760J . Naše pistole s výkonem 1300J  tedy hravě atakuje výkon nejmodernějších revolverů 44 magnum.

Pro střelbu jsem použil navážku 2,5G vesuvitu LC a poměrně lehkou střelu .45 o hmotnosti 250grs. Po pár ranách jsem usoudil, že budou bohatě stačit gramy 2. Mířidla zbraně jsou pevná, v základu je pistole nastřelená na velkou vzdálenost. Při střelbě na 25m je nutné mířit téměř na spodní hranu terče. Soustřel opřené zbraně je výborný, lepší než u mého oblíbeného Reichs revolveru. Tady je pár záběrů ze střelby.

 

Náboje a jejich novovýroba

Náboj   11.5x35R Werder pro pistoli a karabinu se samozřejmě nevyrábí. Naštěstí se novovýrobou nábojnic zabývá firma Horneber. Další a levnější možností je výroba reformátováním z nábojnice 45 gov. Ty nejsou drahé a po jejich zakrácení a přeformování krčku dostaneme  opravdu festovní nábojnici. Po prvním výstřelu ještě dojde k preciznímu  doformování podle komory. Získaná nábojnice je daleko odolnější než běžné nábojnice, protože je vyrobena ze spodní zesílené části 45gov, tedy vám vydrží navěky.

Závěrem           

Závěrem bych chtěl poděkovat panu Tetřevovi z Pardubického muzea, který mě svým článkem ve Střelecké Revue inspiroval k otestování této krásné zbraně. Měl jsem možnost střílet i  dlouhou verzi konvertovanou na náboj pro M71. Obě zbraně jsou opravdu technickou a sběratelskou raritou. Ovšem střelba z této pistole je pro mě zatím nepřekonaný  zážitek.