§15

Komentář § 15

Nabývání vlastnictví zbraně kategorie D

K § 15

V tomto ustanovení je souhrnně řešena problematika nabývání vlastnictví a držení zbraní kategorie D a střeliva do této zbraně a současně i podmínky pro jejich nošení.

K odst. 1

Ustanovení stanoví pouze jedinou podmínku pro nabytí vlastnictví a držení a pro nošení této kategorie zbraně fyzickou osobou, a tou je věková hranice 18 let. Fyzickou osobou se rozumí každá fyzická osoba bez rozdílu místa pobytu, tedy i cizinec. Podobně jako u prodeje alkoholických nápojů zde platí stejná zásada, a to že prodejce zbraní této kategorie musí požadovat na kupujícím předložení dokladu, ze kterého je patrný věk kupujícího a jeho totožnost. Tímto dokladem je nejčastěji platný občanský průkaz. Zbraň kategorie D může nabývat do vlastnictví a držet též právnická osoba. Podobně jako u fyzické osoby se jedná o každou právnickou osobu, tedy i cizí právnickou osobu.

K odst. 2

Podmínky pro střelbu ze zbraní kategorie D uvedených v § 7 písm. a) a b), tedy historických zbraní a jednoranových a dvouranových předovek stanoví toto ustanovení. Střelbu lze provozovat jen na schválené střelnici podle toho zákona. Výjimku z tohoto ustanovení tvoří divadelní představení, rekonstrukce historických bitev a jiné kulturní akce, kde lze střílet z těchto zbraní i v prostorech, které nejsou střelnicemi podle tohoto zákona. Např. při rekonstrukci historických bitev a jiných akcích je podmínkou, že se ze zbraní nebudou vystřelovat střely. I zde ovšem platí, že nedojde k ohrožení života, zdraví nebo majetku, třebaže takové omezení zákon výslovně nestanoví. Vyplývá však z obecných ustanovení, zejména § 415 obč. zák. o tom, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku na přírodě a životním prostředí. Jen toto omezení také platí u divadelních představení a jiných kulturních akcí.

Z toho vyplývá, že pořadatelská služba musí zajistit, aby v dráze výstřelu nebyly přítomny osoby, které by mohla zranit např. ucpávka, nezbytná k tomu, aby k výstřelu došlo, jak o tom svědčí praktický případ těžkého zranění chlapce, který byl zraněn ucpávkou vymetenou při výstřelu z replik historického kanónu.

K odst. 3

Střelba z ostatních skupin zbraní kategorie D není vázána schválenou střelnicí a lze ji provádět všude tam, kde nebude ohrožen život nebo zdraví osob a způsobena škoda na majetku. Toto omezení neplatí při použití zbraně kategorie D k ochraně života, zdraví nebo majetku, což je subsidiárním ustanovením pro případ nutné obrany a krajní nouze podle § 13 a 14 tr. zák.

K odst. 4

Vzhledem ke skutečnosti, že některé skupiny střelných zbraní patřících do kategorie D mohou být též zneužity, nebo se dostat do rukou dětí apod., stanovil zákonodárce povinnost držiteli zbraně této kategorie zabezpečit zbraň proti zneužití, ztrátě nebo odcizení. Bohužel zde není žádná další zpřesňující podmínka či způsob zabezpečení a je zde vytvořen příliš velký prostor pro správní uvážení, a to jak příslušného orgánu vyšetřujícího tuto událost a pro její právní kvalifikaci, tak i pro obviněného z tohoto deliktu. Jistým vodítkem může být způsob zabezpečení zbraní kategorie C.

K odst. 5

Ustanovení tohoto odstavce výslovně zakazuje držiteli zbraně kategorie D nosit zbraň viditelně na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném, nebo nosit, nebo s ní jakkoliv manipulovat, pokud je jeho schopnost k této činnosti snížena požitím alkoholických nápojů, návykových látek, léků nebo v důsledku nemoci. Místem veřejnosti přístupným se rozumí místo, kam má přístup široký okruh lidí individuálně neurčených a které slouží veřejnému užívání (např. ulice, náměstí, parky, nábřeží, mosty, nádraží, přístřešky zastávek hromadné dopravy, veřejné plovárny, fotbalové stadiony apod.) Pro naplnění pojmu „na veřejnosti“ postačí, aby šlo o nošení zbraně před nejméně třemi osobami současně přítomnými. Vzhledem k jednotě právního řádu je zde nutno vycházet z definice obsažené v § 117 písm. b) tr. zák. č. 40/2009 Sb. To ovšem neplatí v obydlí a soukromých pozemcích, která nejsou veřejnosti přístupná. Otázka posouzení ubytoven, studentských kolejí, kanceláří apod., kam má přístup jen omezený okruh osob, závisí na výkladu obecného pojmu přestupku, jak je definován v § 2 odst. 1 zák. o přestupcích, tedy zda nošení takové zbraně na uvedených místech porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti natolik, aby je bylo možno považovat za přestupek. Podpůrně lze užít judikatury k trestnému činu výtržnictví (viz níže), která veřejnost takových míst zpravidla vylučuje. Toto ustanovení je třeba posuzovat také v návaznosti na § 2 odst. 2 písm. b). O nošení se tedy nejedná v případech, kdy držitel zbraně kategorie D z ní střílí na střelnicích nebo v jiných místech, kde je střelba podle předchozích ustanovení povolena. Držitel zbraně této kategorie nesmí zbraň také nosit, pokud je pod vlivem návykových látek, alkoholických nápojů, léků nebo v důsledku nemoci. Držitel palných zbraní, a to jak historických, tak jednoranových nebo dvouranových, předovek na černý prach nesmí dále přechovávat větší množství bezdýmného nebo černého loveckého prachu než 3 kg a více než 1 000 zápalek pro zbraně na principu perkusních zámkových systému. Zápalky pak musí být uloženy odděleně v samostatné schránce. Zákonodárce nestanovil typ schránky ani materiál, z jakého má být vyrobena a zda má být uzamčena, či nikoliv.

Judikatura:

1. Družstevní dům není možné bez dalšího považovat za místo veřejnosti přístupné ve smyslu trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., jelikož nejde o dům volně přístupný každému a přístup do něj je omezen na ty, kdo mají klíče.
(NS 8 Tdo 1131/2006)
2. Za místo veřejnosti přístupné ve smyslu § 202 tr. zák. není možno považovat uzavíratelnou část společných prostor (jako je chodba apod.) např. panelového domu nebo obydlí podobného typu, které je určeno k bydlení více uživatelů či vlastníků takového domu.
(NS 6 Tdo 220/2003)
3. Za místo veřejnosti přístupné ve smyslu § 202 odst. 1 tr. zák. je nutno považovat čekárnu zdravotnického zařízení, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o zdravotnické zařízení státní, či soukromé.
(NS 3 Tdo 969/2002)