§2

komentář § 2

Vymezení některých pojmů

K odst. 1

Na rozdíl od předchozí právní úpravy zákonem č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, kde vymezení pojmů z oblasti zbraní, střeliva a některých dalších pojmů bylo uvedeno přímo v zákoně, volil zákonodárce cestu definic shrnutých v příloze.

Zvolené řešení má přednost v přehlednosti úpravy, námitka, že pouhá příloha jako by snižovala závaznost definic, není důvodná, neboť se vždy jedná o pojmy právní, a nikoliv technické. Některé svou povahou zásadní pojmy nezbytné pro aplikaci zákona v praxi, jako např. pojem držení zbraně nebo střeliva, nošení, místo pobytu apod., jsou vymezeny přímo v zákoně způsobem, ze kterého je zřejmé, že jde o pojmy pro účel tohoto zákona, nikoliv pro celou oblast celého právního řádu.

K odst. 2 písm. a)

Držení: Srov. poznámky k § 1. Na rozdíl od občanského zákoníku zde zákonodárce vymezil pojem držení zbraně a střeliva pozitivním způsobem, když stanovil v první části odstavce, že držení zbraně a střeliva je stav, kdy se tyto movité věci, při neodborném zacházení nebezpečné především pro život a zdraví lidí, nacházejí uvnitř bytových nebo provozních prostor nebo se jím rozumí přemístění zbraně z místa na místo způsobem uvedeným v zákoně. Musí to být vždy uzavřený obal a zbraň musí být ve stavu vylučujícím její okamžité použití. Z povahy věci vyplývá, že podmínky nejsou kumulativní, proto držení zbraně uvnitř bytových nebo provozních prostor je přípustné i u zbraně nevylučující její okamžité použití. To vyplývá z ustanovení § 28, vymezujícího jednotlivé skupiny zbrojních průkazů. Pokud držiteli zbrojního průkazu skupiny D a E bude vydáno povolení pouze k držení zbraně, např. proto, že ochrana je potřebná jen uvnitř objektu, je samozřejmé, že k takové ochraně potřebuje zbraň nabitou.

Bytový prostor: Jde především o byt. Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností určených k bydlení a jeho součásti a příslušenství (srov. § 8 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku) nebo dům sloužící k bydlení.

Provozní prostor: Jiný než bytový prostor. Může jít o prostor související s bytem (např. dílna) nebo prostor zcela samostatný. Pojmově nejblíže je v právním řádu tomuto pojmu pojem „jiných prostor“ podle § 83a tr. ř., případně nebytových prostor podle § 1 zák. č. 116/1990, o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Může a nemusí jít o nemovitost (srov. níže), může jít o maringotku, ale i patrně i o pojízdnou dílnu apod. Nepůjde však o automobil, neboť mít u sebe zbraň v automobilu jinak, než za podmínek odst. 2 (tedy v uzavřeném obalu) podléhá definici nošení podle písm. b).

Nemovitost zřetelně ohraničená: Srov. § 119 obč. zák. Nemovitostí se rozumí pozemky a stavby pevně spojené se zemí. Zřetelně ohraničenou nemovitostí se pak zřejmě rozumí plotem nebo zdí opatřený pozemek, nepostačí např. pouhé vykolíkování nebo jiným způsobem vyznačené zaměření pozemku v terénu, když pojem byt a provozní prostor zřejmě zahrnuje stavby, které mohou být jak nemovitostmi, tak i stavbami movitými (přístřešky).

Souhlas vlastníka nebo nájemce: Postačí i konkludentní souhlas, tzn. postačí, že vlastník nebo nájemce ví o tom, že uvnitř prostor je držena zbraň a neprojeví námitky. Postačí souhlas kteréhokoli z nich, zpravidla však jde o souhlas osoby, která disponuje bezprostředně užívacími právy k prostorám. Proto u nájemních bytů nebo pronajatých nebytových prostor postačí souhlas nájemce bytu nebo nebytových prostor.

K odst. 2 písm. b)

Nošení zbraně a střeliva: Rozumí se jím všechny případy, kdy má osoba zbraň u sebe, ať již nabitou, nebo nenabitou. U sebe znamená, že má zbraň na dosah, třebaže nikoliv vždy k okamžitému použití [srov. též ustanovení § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. o krádeži věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě], tzn. na opasku, v oděvu (kapse) nebo zavazadle (kabelce, kufru) nebo v prostoru, na nějž se nevztahuje definice uvedená v písm. a) odst. 1 (např. v automobilu). Nošením zbraně je tedy např. i případ, kdy sportovní střelec přepravuje zbraň na střelnici tak, že ji má v pouzdře na opasku, byť zbraň není nabitá a připravená ke střelbě.

K odst. 2 písm. c)

Místo pobytu: U občana České republiky se jím rozumí adresa, kterou občan zvolil jako trvalý pobyt. Podle § 10 zák. č. 133/2000 Sb. jde o adresu zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a který je podle zvláštního právního předpisu určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci. U cizinců, kde podle zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, se místem pobytu rozumí to místo, které cizinec uvede do žádosti o udělení víza nebo povolení k trvalému pobytu a kde se také zdržuje.

K odst. 2 písm. d)

Podnikatel v oboru zbraní a střeliva: V zájmu zajištění ochrany veřejných zájmů si stát zajistil v oblasti podnikání na úseku zbraní a střeliva svou regulační úlohu tím, že podnikání na tomto úseku zařadil do kategorie koncesovaných živností. Srov. přílohu 3 k živnostenskému zákonu, skupina 302, vývoj, výroba, opravy, úpravy, přeprava, nákup, prodej, půjčování, uschovávání, znehodnocování a ničení zbraní. Vymezení zákona o zbraních je tedy shodné s vymezením koncesované živnosti, nad tento rámec však zákon mezi podnikatele v této oblasti řadí i osoby, které přijímají objednávky k úschově, skladování, půjčení, přepravě, nákupu nebo prodeji. Nově je také mezi tyto podnikatele zařazen i ten, kdo zbraně ničí, neboť tento pojem se liší od znehodnocení (srov. § 63 zákona).

Zákon mezi tyto podnikatele řadí také osoby, které přenechávají zbraně jiným. Definice přenechání je obsažena v odst. e), viz níže, zřejmě jde o pojem odlišný od půjčování zbraně. Při půjčce jde o předání zbraně držiteli zbrojního průkazu, takže oprávněný držitel zbraně zbraň dále fyzicky nekontroluje, nemá ji v dohledu apod. Vzhledem k tomu, že mezi úschovou a skladováním je z hlediska obsahu jen nepatrný rozdíl, je zřejmé, že zákonodárce chtěl postihnout všechny formy, jimiž podnikatel může se zbraněmi podléhajícími režimu zákona zacházet. Při přenechání zbraně v rámci podnikání jde zřejmě především o svěření zbraně podle § 59 zákona, tedy poskytnutí možnosti se zbraní fakticky nakládat i osobě, která není držitelem zbrojního průkazu, případně předání zbraně držiteli zbrojního průkazu, avšak za podmínek stanovených zákonem. Jde tedy o přenechávání zbraní zaměstnancům v rámci prodeje, výroby nebo výkonu hlídací služby (srov. § 38 zákona) a dále především na střelnicích [srov. § 38 odst. 4 písm. c) a § 59 zákona].

K odst. 2 písm. e)

Přenechání zbraně: Zákon zde definuje samostatně přenechání jako možnost se zbraní nebo střelivem fakticky nakládat. Srov. též ustanovení § 29 odst. 3 písm. a) o zákazu majiteli zbrojního průkazu přenechat zbraň osobě, která k držení zbraně není oprávněna.

Možnosti přenechání: Srov. poznámky k písm. d).

Zákaz přenechání: Viz § 29 odst. 3 písm. a).

K odst. 2 písm. f)

Z definice pyrotechnického průzkumu, která byla změněna zákonem č. 484/2008 Sb., vyplývá, že je to činnost držitele zbrojního průkazu skupiny – F zaměřená na vyhledávání munice, střeliva a výbušnin, jejich identifikaci a vyzvednutí ze země. Nejedná se tedy o jejich další přepravu nebo ničení, což je svěřeno nadále pouze Policii ČR. Z definice pyrotechnického průzkumu byl dále vypuštěn dohled držitele zbrojního průkazu skupiny F při zemních pracích, při nichž se očekává nález munice nebo výbušnin. Důvod této změny v rozsahu pojmu pyrotechnický průzkum však není v důvodové zprávě k zákonu popsán. Důvodem může být okolnost, že nálezy munice jako pozůstatků druhé světové války nebo pobytu sovětských vojsk na našem území jsou v současné době již zcela ojedinělé a porušení povinnosti při žádosti o takový dohled by bylo obtížné sankcionovat.

Judikatura:

Při posuzování, zda místnost nebo soubor místností jsou bytem či nebytovými prostorami, soud zásadně vychází z rozhodnutí stavebního úřadu.
(KS Hradec Králové Rc 17 Co 643/96 SoRo 2/1999)
Sklepní prostory jsou úzce spojeny s provozem hotelu, a tomuto slouží k podnikání, a proto požívají stejné ochrany jako nebytové prostory a sklepní prostory je třeba ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zák. za nebytové prostory považovat.
(NS 6 Tdo 525/2004)