Text a foto: Petr Litoš
Náboje se jménem tohoto výjimečného konstruktéra se objevily v armádních i civilních zbraních již kolem roku 1853, tedy v době dominance zbraní s perkusním zámkem. Puškař Lefaucheux experimentoval s konstrukcemi zadovek na jednotný náboj již v roce 1835, měl svoji vizi a té se naštěstí držel. Tak se nakonec zrodil jednotný náboj se zápalkou uvnitř tělesa nábojnice, odpalovanou úderem plošky bicího kohoutu na tenkou a krátkou tyčku (kolík jako zápalník), nasunutou do otvoru v nábojnici blízko dna a dotlačenou až těsně na povrch třaskavé směsi zápalky. K náboji pak vznikly klasické revolvery v několika rážích a různé typy loveckých pušek. V průběhu slavné bitvy u Hradce Králové (u Sadové) se v roce 1866 střílelo i z belgických kolíčkových revolverů, které si rakouští důstojníci (vedle perkusních Coltů a Remingtonů) pořizovali za své peníze jako záložní zbraně. Kromě běžných konstrukcí, nebo dokonce transformací původních perkusních zbraní, se také objevila řada méně obvyklých a o to zajímavějších modelů, používajících náboj pana Lefaucheuxe.
Casimir Lefaucheuxe zdroj wiki
Kombinované konstrukce
Postupně se do výroby v evropských puškařských závodech dostaly revolvery vybavené kohoutem s typickou bicí plochou pro pinfire náboje a přidaným kuželovým zápalníkem, umístěným tak, aby byl schopen odpálit středovou zápalku. Zbraň tak mohla být ve stejné ráži nabíjena kolíčkovými náboji i náboji se středovým zápalem. Tato úprava se příliš nerozšířila i s ohledem na fakt, že kolíčkové náboje se na několika místech vyráběly prakticky až do II. světové války a na trhu jich byl dostatek. Zbraní na kolíčkové náboje bylo vyrobeno ohromné množství. Lovecké pinfire kulovnice, brokové dvojky, dvojáky a obojetnice a také civilní revolvery od různých výrobců byly svými majiteli většinou pečlivě udržovány a nebylo potřeba pořizovat jiné a modernější. Konec konců právě z tohoto důvodu se jich tolik zachovalo až do dnešních dnů, vzhledově i technicky na vysoké úrovni. Zajímavé jsou i modely od různých výrobců, kteří použili většinu standardních součástek z běžných modelů a přidali jednu či dvě vlastní konstrukce (tvar bicího kohoutu, tvar pažby, nebo pouze střenek, způsob našroubování tělesa hlavně na rám). Právě tak se objevily revolvery jednočinné, s kohoutovým natahováním i dvojčinné se spoušťovým natahováním. Vznikla tak množina revolverů na stejné střelivo (typem i ráží), u kterých lze jen velmi obtížně identifikovat jednotlivé výrobce, nebo rok výroby. Tyto zbraně nejsou většinou signovány a často není vyraženo ani sériové číslo. Belgické zbraně byly navíc vyráběny ještě v období kolem I. světové války. Určit tak rok výroby a zařadit zbraň do příslušné kategorie je dost často problém i pro zkušené soudní znalce. Jistým vodítkem může být tvar belgické ověřovací značky ze zkušebny v Lutychu (E- L- G), který se po roce 1890 částečně měnil.
Zvláštní konstrukce
Za velmi zajímavou zbraň lze označit „patentovaný duální systém“, jak byl nazván revolver bývalého praktického lékaře Jeana Alexandra Francoise LeMata. V perkusní variantě a se sériovým číslem 427 ho měl v ruce i generál Konfederace Pierre Beauregard při útoku jižanské milice na Fort Sumter v Jižní Karolíně. Pan LeMat nejprve odešel z kněžských studií a poté vystudoval medicínu na univerzitě v Montpellier. Po krátké praxi v jedné z francouzských vojenských nemocnic se již věnoval pouze zbraňovým konstrukcím. Měl velké štěstí. Oženil se s příbuznou majora armády USA, později generála armády Konfederace Pierra Gustava Toutant-Beauregarda, který mu vytvořil cestu k osobám, rozhodujících o zařazení zbraní do armády. Jeho perkusní verze pak prošly celou občanskou válkou a v boji proti seveřanům se staly prakticky jedním ze symbolů Konfederace. Zbraň má perkusní válec s devíti komorami a ještě jednou spodní brokovou hlavní v ráži 16 a 20 Ga s tím, že tato spodní hlaveň současně tvořila osu pro otáčení válce. Logickým procesem modernizace se u této zbraně časem objevily technické prvky, umožňující střelbu náboji pana Lefaucheauxe. Nové revolvery měly jiným způsobem tvarovaný bicí kohout s prodlouženou horní částí ve tvaru zobáku, upraveného pro úder na kolík pinfire náboje. Komory válce dostaly plošky s výřezem pro odpalové kolíky. Rám zbraně byl doplněn ochranným prstencem a opatřen bránou pro nabíjení komor. Spodní hlaveň zůstala perkusní, na vyčnívající piston narazil klasický úderník, umístěný na tělese kohoutu. Na zadní straně oblouku bicího kohoutu je páčka pro přepínání odpalování komor válce a spodní perkusní hlavně. Ze sběratelského hlediska jsou nejžádanější modely z občanské války, které na zahraničních aukcích dosahují částek nad 30 000 USD. Pinfire modely jsou přece jen o něco lacinější. Údajně původní revolver generála Beauregarda z občanské války byl v roce 2016 prodán na aukci za neuvěřitelnou částku 224 000 USD.
Harmonika
Kuriozitou v konstrukcích pinfire pistolí je systém Jarre Pinfire Harmonica Pistol (patent z roku 1862). Zbraně byly vyráběny ve dvou základních variantách. První měla horizontální komorový blok (posuvný zásobník) pro nabití šesti, osmi, nebo deseti kolíčkovými náboji s centrální hlavní, před kterou se blok posouval. Blok má podélně odklopný chránič kolíčků s otvory a je nabíjen mimo zbraň po zvednutí chrániče. Po nabití se zasune zpět až do fixované polohy v rámu. Pistole měla jazýčkovou, kroužkovou, nebo klasickou spoušť v lučíku. Druhá varianta nemá centrální hlaveň. Vlastní zásobník je tvořen šesti, nebo deseti komorami, pevně spojenými s vlastními hlavněmi. Zásobník se po vysunutí z rámu zahákne jedním koncem zepředu do rámu a překlopí se pohybem pažby. Tím se prakticky oddělí od krytu kolíčků a odkryjí se vstupy do komor. Po zasunutí nábojů se kryt opět zaklapne, zásobník se přetočí o 90 stupňů a zatlačí do rámu. Přes zjevnou složitost byly tyto zbraně kupodivu spolehlivé, pokud se ovšem nasadily náboje se správnou orientací odpalových kolíčků. Zjevnou nevýhodou bylo, že se posouváním zásobníku u první varianty a komorového bloku s hlavněmi u druhé, neustále výrazně měnilo těžiště s dopadem na míření. Zbraně byly krajně neskladné, střelba nepohodlná a celý systém byl choulostivý na poškození při nárazu. Cena těchto zbraní je poměrně vysoká. Na zahraničních aukcích dosahuje finálních částek kolem 20 000 USD.
Velkokapacitní pinfire zbraně
V soukromých sbírkách nebo renomovaných muzeích je možné narazit na revolvery s válcem až na 30 nábojů (nebo 20, či 18) ráže 7 mm. Náboje jsou uloženy ve dvou soustředných věncích. Vnější má kapacitu 20 nábojů (někdy 12, nebo 10 s většími rozestupy), vnitřní 10, nebo 6. Každý věnec je opatřen vlastní hlavní. Vnější i vnitřní věnec jsou proti sobě posunuty tak, že bicí kohout, opatřený dvěma úderníky, umístěnými nad sebou uhodí horním úderníkem na kolíček náboje na vnějším věnci a při dalším natažení a otočení válce (o půl otáčky) uhodí spodní úderník do kolíčku náboje ve vnitřním věnci. Tyto revolvery se obvykle vyráběly v Belgii, mimo jiné také proslulou firmou PJ Malherbe & Cie v Lutychu. Podobných revolverů s drobnými změnami a často i bohatou výzdobou bylo vyráběno poměrně hodně. Lišily se počtem věnců, hlavní a nábojových komor. Většinou byly umisťovány do luxusních kazet a prodávány velmi solventním zákazníkům.
Dostupnost střeliva
Zbraně s kolíčkovými náboji, vyrobené před datem 31.12.1890, jsou obvykle střelbyschopné. Je ale samozřejmě nutné dodržet literu zákona. Na našem trhu se občas objeví náboje 7 mm a 9 mm. Jedná se o původní originály, kupodivu většinou funkční (na rozdíl od originálů okrajových nábojů, které naopak funkční v drtivé většině nejsou). Vedle toho se dají sehnat brokové náboje v ráži 20, 16, 12 a někdy také 28, nebo alespoň adjustované dutinky od firem Gevelot, Marcel Gaupillat a MGM. Cena revolverových nábojů 7 mm se pohybuje kolem 200 Kč, brokové náboje v ráži 16 se dají pořídit za cenu do 120 Kč, dutinky 20 a 28 za 70 Kč. Lionská firma HC collections stále ještě nabízí komponenty k sestavení pinfire nábojů. Jedná se o silnostěnnou nábojnici, pouzdro na zápalku s manipulačním trnem a odpalový kolíček. Pouzdro se včetně perkusní zápalky zasune pomocí trnu dovnitř a zatlačením odpalového kolíku zafixuje. Vše potřebné je součástí dodávky. Lze tak pořídit komplety nábojů 5, 7, 9 a 11(12) mm a také brokové 16 a 12. Cena dvanácti silnostěnných nábojnic činí 30 EUR a 25 střel 8 EUR. V ceně je dodání komponentů pro sestavení.
Zbraní na kolíčkové náboje Lefaucheux bylo svého času vyrobeno poměrně hodně. Od velice luxusních loveckých zbraní z puškařského závodu Christoph Funk ze Suhlu, ze závodů v rakouském Ferlachu, z produkce našeho A.V. Lebedy, Bedřicha Brandejse a Jana Nowotnyho, až po jednoduché, obyčejné a nezdobené pinfire brokové dvojky, vyráběné ve Francii ještě mezi oběma světovými válkami. Některé se tu a tam objeví i na našem vnitřním trhu. Právě tak lze narazit na masivní a naprosto nezničitelné revolvery ze španělské státní zbrojovky Oviedo (Fabrica de Armas de Oviedo – FAO), vyráběné od roku 1863. Tento revolver v ráži .44 si zastřílel především v bitvách na Kubě a Filipínách v rámci americko – španělské války, v bojích španělské občanské války a podle pamětníků se kupodivu objevil i na barikádách pražského povstání v květnu 1945. Všechny tyto zbraně jsou do dnešních dnů v dobrém sbírkovém i technickém stavu a patří do každé sbírky.
